Může být učení se cizího jazyka pro děti zážitkem? Na naší škole ano. Celý školní rok druháci pracovali s knížkami, které jim paní učitelka vozila přímo z knihovny v Německu.
Díky nim objevovali svět dětské literatury, který v českých knihkupectvích často chybí – třeba kvůli vysokým nákladům na překlad a malému českému trhu.
Každá kniha nebyla jen příběhem k přečtení, ale podnětem k přemýšlení a rozhovorům. Děti si rozšiřovaly slovní zásobu a zkoumaly témata, která prožívají i ony samy: nálady, přátelství, odlišnost, radost i smutek.
Nejoblíbenější knižní postavou byla barevná příšerka, která se ztrácí ve svých emocích – a potřebuje holčičku, aby jí pomohla je pochopit.
Jindy děti objevovaly s chameleonem, jaké to je, být jiný než ostatní a jak je těžké si někdy najít kamaráda.
Při čtení příběhů nešlo jen o výuku němčiny. Šlo o to, aby děti viděly, že učení může být bránou do světa, který je jinak nedostupný – a přitom jim tolik blízký. Příběhy je vtáhly do děje a vedly je dál: k otázkám, kdo jsou, co cítí a v čem chtějí vyniknout. Čtení se pro ně stalo dobrodružstvím.
Knihy v němčině je vedly k přemýšlení, kreslení a sdílení svých nápadů a zážitků se spolužáky.
Děti se učily jazyk přirozeně, protože chtěly rozumět tomu, co je zaujalo. A je to němčina, která děti baví a dává jim smysl. Učení se pro ně stává objevováním – slov, pocitů, příběhů i vlastního světa. Příběhy v nich zůstávají – jako zážitek, jako inspirace, jako cesta k porozumění. Jazyk se pro děti nestává cílem, ale prostředkem k poznání a sdílení. A právě tak vzniká vztah k jazyku, který přetrvá.
_
Eva Hudcová
