Na svátek Michaela si letošní čtvrťáci vyzkoušeli svou odvahu zvláště „lidským“ způsobem. Šlo o odvahu a vytrvalost dotáhnout práci do konce. Po více než roce mohli téměř dokončit svou práci, kterou započali loni na jaře na „zelené louce“. Tam spolu se svými rodiči zryli kus louky a osadili toto místo bramborami. Loňský podzim brambory sklidili a provzdušněnou půdu oseli žitem. Žito na štěstí vzešlo, zrálo, opylilo se, až nakonec v létě úplně dozrálo. Pak bylo opět rodiči s dětmi pokoseno. Teď zbývalo vymlátit zrno z klasů. A právě toto mlácení probíhalo 29. září 2020. Děti mlátily zrno třemi více než sto let starými cepy a přitom odříkávaly různá stejně stará říkadla pro mlatce. Z políčka o rozměrech cca 30 m2 se podařilo získat 9 kg žita zbaveného všech plev. Zhruba polovinu darovali čtvrťáci nynějším třeťákům, aby mohli pokračovat v setbě na další rok. Takto se bude štafeta polních prací předávat rok od roku dál a dál. Je to jedno z dalších spojení všech dětí waldorfských škol. 🙂
Nyní nám zbývá zrno pomlít a napéct výtečné bochníky chleba. A samozřejmě také podarovat všechny děti z našich tříd a něco málo donést domů ochutnat i rodičům, bez kterých by tento chléb nemohl být nikdy upečen. Děkuji nyní všem za spolupráci. Pro děti je to velmi významné spojení s reálným životem, kdy vše není k mání ihned a samozřejmě. Zvláště v dnešní době přehlcení médii je to vzácná zkušenost, která děti alespoň trochu spojuje s přírodou a světem lidské práce kolem nás. A zasévá v nich zrnka vděčnosti. Vděčnosti k darům země, k darům celého stvoření, k darům lidské práce.
Tereza Hrůzová, 14. října 2020